Palec v rohlíku: Šílená stopařská odysea napříč Spojenými státy E-kniha

Četla jsem knihu jedním dechem, je autentická, plná života, dobrodružství, odvahy, strachu, optimismu i pesimismu. Zkrátka jako život sám ve své podstatě.

Nikdy jsem nečetla žádný cestopis, takže nevím, jak by takový cestopis měl vypadat. Ale myslím, že autorku samotnou vůbec při psaní nezajímalo, jak by mělo něco vypadat. Markét je totiž střela. Její odvaha při cestování, důvěra v lidi a částečně i flegmatismus v některých situacích obdivuju. Řidič šňupající kokain při řízení, nebo pán, který jí vypsal šek za menší protislužbu… já bych okamžitě bookovala letenku zpátky domů, ale Marky se nenechala odradit, a to se jí odvděčilo v podobě mnoha milých a ochotných lidí, jídla i zážitků zdarma, a hlavně vzpomínek do konce života Palec v rohlíku je jízda napříč USA, ale je to taky stoprocentně otevřená zpověď mladé holky. A že se při svém vyprávění nedržela zpátky a nestyděla, takže se dozvíme i trochu pikantností z cest. Palec v rohlíku je skvěle, svižně a vtipně napsaný a čte se opravdu dobře. Najdete tu nejen informace o místech, ale i méně profláklé zajímavosti a útržky historie, které se Marky dozvídala zejména od svých couchsurfingových domácích nebo lidí, kteří ji nějaký ten kousek popovezli. Pokud v sobě máte vnitřního dobrodruha, který ale prozatím trochu dříme, tahle kniha by Vám mohla pomoci se odhodlat a vyrazit za zážitky na jízdu svého života Menší detail – v knize by se mi líbily mapky s postupem Marky napříč Amerikou. Po její třetí zastávce mě upřímně přestalo bavit si to hledat a sledovat, kudy vlastně přes tu Ameriku cestovala, protože ačkoliv názvy měst/států či jiných míst znám, kdybych je měla ukázat na mapě, v 99 % případech bych pohořela. Knihu jsem nechtěla hodnotit hvězdičkami, protože nejsem čtenář cestopisů a nevím, jak cestopis objektivně hodnotit, a zároveň si nepřijdu povolaná k tomu, abych hodnotila rozhodnutí a zážitky reálných lidí, ale KD bez hvězd nedovolí zveřejnit komentář.

Marky se po rozchodu s dlouholetou přítelkyní vydává sama na cestu stopem po USA s cílem dorazit do Kanady a navštívit tam svoji sestru. Ale to není vlastně hlavní cíl, tím je poznat USA z pozice stopařky, spát pomocí Couchsurfingu, poznávat nová města, lidi, přivézt si hromadu zážitků a třeba potkat i nějakou lásku? A o tom všem se nám Markéta rozhodla napsat svůj netradiční americký cestopis. Tahle kniha není klasický cestopis. Jestli čekáte nudné popisy míst, tak budete zklamaní. Palec v rohlíku je o jedné mladé, nevázané holce, která žije život, tak jak chce ona, a jenom nám o části toho života prostě napsala. Bez příkras, bez cenzury, tak jak ty tři měsíce v Americe zažila. Někdy je to čtení veselé, někdy smutnější, někdy jí obdivujete, někdy kroutíte hlavou, protože byste do toho, co ona nikdy nešli a doslova si říkáte, že je blázen, že to udělala, jindy jí neuvěřitelně závidíte, protože tohle byste chtěli zažít taky. A tak čtete a čtete, poznáváte americká města, parky, lidi z pohledu holky, která nevyhledává klasické turistické zajímavosti (ale i to se jí někdy poštěstí), ale hledá život, zážitky a fajn lidi. Díky cestování stopem a přespávání na gaučích různých lidí z různých kultur, sociálních vrstev, věku i postavení jsou ty její zážitky naprosto netradiční. Co vás určitě zaujme, je skvěle graficky vyvedná obálka knihy. Ta je prostě jako ona, výrazná, veselá, netradiční. Uvnitř knihy na vás čekají fotky z cest, které skvěle doplňují psaný text, lépe si tak vše dokážete představit. Z fotek i cestopisu na vás dýchne Amerika. Pokud jste nebyli, máte chuť jí poznat, pokud jste byli, stoprocentně najdete spoustu míst, které neznáte a které vás zaujmou natolik, že začnete přemýšlet, kdy vyrazíte. Tuhle knihu jsem nebrala jako běžné cestopisy. Nebylo pro mě důležité, v jaké části Ameriky zrovna Marky je, ale bavilo mě sledovat, jak dokázala skvěle popsat atmosféru daných míst, a hlavně jak se tam cítila přímo ona, ne jaké je to určité místo pro klasické turisty. Moc mě bavil popis lidí, které po cestě potkávala, byla to přímo sbírka různých povah, charakterů a typů. V knize ale najdeme i něco málo o Markétě samotné, trochu se nám v knize otevírá a píše i sama o sobě. Tím se nám v knize stává bližší, než bychom u cestopisu čekali. Trochu víc v průběhu čtení poznáváme tuhle trochu divokou holku, co se s ničím moc nemaže, má obrovskou odvahu, ale uvnitř působí křehce a citlivě. Navíc občas i ona sama udělá blbost a nestydí se to přiznat, ale i tak se dokáže nad to přenést a jít dál. Moc se mi líbila její otevřenost, nevyhýbání se žádným tématům, takže se dozvíme něco i z jejích milostných a intimních zážitků a amerického randění. A musím uznat, že jsem knihu docela hltala, četla se mi velmi dobře. Styl psaní Markéty je mi blízký, bavil mě. Takže pokud máte rádi trochu praštěné knihy, které rozhodně nejsou nudné, a nepotřebujete cestopis s přesnou mapou cesty, ale chcete při čtení cítit to co autorka prožívala, pak tuhle knihu určitě doporučuji. Pro mě si hlavně kniha nese jedno velké poselství. Pokud chcete něco zažít, neváhejte a udělejte to. Život je krátký a věčné odkládání nikam nevede. Ať už si sbaíte jenom batoh jako autorka, nebo si poctivě nabalíte kufr a objednáte hotel, pořád je to váš život a vy si ho udělejte takový, jaký chcete vy. A kašlete na ostatní. Buďte vždy sami sebou a jako takoví si život užívejte plnými doušky. Díky Markétě za knížku i za její přinos a dalších pár míst na mém to be visit listu :)