Vinice ve Francii

"Tentokrát ji to nezasáhlo jako blesk; bylo to spíš jako poupě rozvíjející se v jejím srdci, jasný květ zářící na slunci a vdechující život poušti." . Pokud sháníte jednoduchou romanťárnu, kde je již od první strany jasné, že se hlavní hrdinové milují, Vinice ve Francii je přesně pro vás.  . "Každý z nás musí být hlavní postavou svého života." . I když je kniha jednoduchá a velmi sladká, stejně budete hltat každou stranu a užívat si příběh s hlavními hrdiny.. Teda tak do třičtvrtě, protože pak hlavní hrdince na chvilku hrábne a začne se chovat velmi nepředvídatelně... Ale i přes to se vám to bude moc líbit. . Hattie je moc milá a obětavá a jako postava mi byla sympatická. "Hattie, sice vás vůbec neznám, ale nepřipadá mi, že byste byla kráva. Nemáte ani rohy, ani vemeno."  A potom je tu Luca, ten mě okouzlil už od začátku, i když možná to není úplně postava, která by za svou lásku tvrdě bojovala.. . Kniha má velmi příjemné nejen hlavní postavy, ale i vedlejší, jen si k některým musíte najít cestu. Moc mě potěšilo setkání s postavami z předešlých knih. Je to jako poznat staré známé, kteří vám chyběli, aniž byste o tom věděli. . Julie Caplin je pověstná i láskou k jídlu a pití, které vás bude provázet i tímto příběhem. . "Život je příliš krátký na to, abychom si nekupovali věci, které nám dělají radost." A kniha Vinice ve Francii vám určitě radost udělá. Užijte si jí, moc vám ji doporučuji.

To bylo sladké, naivní a tak nudně zdlouhavé.....Já půjdu proti proudu. Rozhodně tohle není čtení pro mě. Opravdu. V knize se nic neděje, postavy jsou ploché, nudné, některé až otravné. V tomto příběhu se pořád "řeší" to samé dokola. Svatba, jídlo, víno a pořádně se nevyřeší vlastně nic. Hlavní hrdinka se sice snaží být nad věcí a vše zvládnout, ale zároveň má obavy ze sblížením se a chová se jak puberťačka před prvním stykem a kdyby ji někdo nepomohl, nedokázala by nic. Čtení mě unavovalo, nudilo, a místy i uspávalo. 2* za popisy již zmíněného jídla, vína a Francie. Jinak mi to připadá, jakoby to psal někdo hodně naivní. Nechci říct že kniha je špatná, pro někoho kdo má rád čistě oddechovku, kde se téměř nic neděje a neřeší,je to to pravé ale já potřebuju od příběhu napětí, emoce, vzrušení...

Pohodové čtení, jako všechny knížky od této autorky. Přečteno za 2 dny

"Život je příliš krátký na to, abychom pili víno, které nám nechutná." Další díl ze série Romantické útěky jsem si nemohla nechat ujít. Miluju víno i šampaňské, jídlo a cestování. Toto všechno najdete v jedné knize. Vše je bez zbytečné omáčky, hned od první strany jsme ve Francii v oblasti Champagne před château Saint Martin. Hattie byla moc sympatická, ale ke konci mě trochu už vytáčela svým chováním. Luc byl docela nepředvídatelný. Chvíli milý, pak zas neomalený. Nějak jsem mezi nimi necítila chemii. Fliss už známe z předchozího dílu a byla hrozně fajn. Svá, živá a nespoutaná. Dodávala tomu trochu energii. Čtenář se dozví hodně jak o víně, ale také o francouzské kuchyni. Ale o výrobě vína a vinici nic, což mě moc mrzí. Výlet do Paříže se mi asi líbil nejvíc. Vzpomínala jsem, když jsem tam byla já a moc si to užívala. Víte jak příběh skončí. Je to skvělá odpočinková kniha s romantickou linkou, vínem a francouzskou kuchyní. Ovšem, když to beru jako díl série, kterou někdo čte už od začátku a ne jako já, která má přečtených pár dílů, věřím, že to už může být ohrané a moc to člověka nebaví. Vlastně je všechno hrozně podobné, jen se mění postavy a země a města. Jinak šablona příběhu se stále opakuje. V doslovu se čtenář dozví, proč je kniha taková jiná a chybí jí ta jiskra. Což je smutné. Možná by si měla dát autorka delší dovolenou a třeba zas její knihy budou to, co bývaly.

Hattie je svatební koordinátorka, která přiletí do Francie, kde v krásném sídle v oblasti #Champagne organizuje svatbu svojí sestřenice. Tady jsem viděla první problém – proč organizuje svatbu 2 měsíce předem? Tady se setkává s Lucem, který zde bydlí a pracuje na vinici (v podstatě je to sídlo jeho rodiny) a chce vyrobit šampaňské. Škoda, že se o výrobě vína nebo třeba šampaňského moc nedovíme. Hattie ze začátku hážou klacky pod nohy, ale poté co dorazí Fliss (tu známe z Hradu ve Skotsku), příprava se rozjede. Díky kouzelnému popisu míst, jsem si přesně uměla sídlo, trh i okolí představit. Samozřejmě že jsem při čtení okamžitě dostala nutkání vyzkoušet vše z francouzské kuchyně. Naprosto jsem si oblíbila vedlejší postavy Fliss a Alfonse a jejich přestřelky. Klidně by mohli dostat více prostoru. Co se týče hlavních postav, tam jsem byla celkem zklamaná. Luc je poměrně nudný, ničím mě nezaujal. Hattie byla taková chudinka, a to mě štvalo. Několikrát v knize přemýšlela o tom, že už o sebe nepečuje, že dlouho žila jen pro svého bývalého přítele, že vlastně nikdy pořádně nežila tak dále. Zároveň byla přehnaně milá. Od poloviny knihy se to dost táhlo. Ale konec, ten to zachránil. Tam už se začnou dít věci, až jsem byla smutná z toho, že to trvalo jen pár stran. 3/5