The Reaper

No, že má Morana 3/4 knihy svůj obvyklý monolog, jsem si už asi zvykla, jelikož její interakce s Tristanem by jinak stačila na 10 stran. :D Tak ke konci příjde to správné napětí, some shit happened a já kulím oči a rozdýchávám to. Jo, zvrat jak má být, jednu stranu jsem četla 3x, jestli jsem to přeložila a pochopila správně. Epilog obsahuje krátký náhled do Tristanovi hlavičky, což mě přivádí k dedukci, že pokud by byla kniha psaná z jeho pohledu, bylo by to mnohem lepší! :D Další díl pokračuje tentokrát duem Dante a Amara, tak se těším!

Na Smrťákovi mě bavilo, že se v rámci podobných knih nesnaží stát jen na jednom jednoduchém motivu. Příběh Morany se postupně rozkrývá a ukazuje, že osudy jednotlivých aktérů jsou protnuté mnohem víc, než se zprvu zdá. I způsob vyprávění v er-formě mi přišel jako příjemná změna oproti tomu, co v tomhle žánru běžně potkávám. Líbilo se mi pomalé bourání zdí mezi hlavními postavami. A především samotná Morana. Má v sobě tvrdost, ale zároveň mě bavilo sledovat, jak moc dokáže pečovat o lidi, kteří jí dají pocit bezpečí. Jakmile někomu uvěří, stojí za ním. Líbilo se mi také, že dokáže věřit vlastnímu úsudku a nenechá se snadno zviklat. A teď už můžu být trochu rýpavá. Některá slovní spojení jsme totiž už opravdu nepotřebovali tolikrát. Třeba „vůně whisky a hříchu“ se opakuje tak často, že jsem už měla místy mlhu před očima. Stejně tak mi úplně nesedělo neustálé zdůrazňování toho, jak je hlavní hrdinka chytrá a geniální, když její činy tomu vždycky úplně neodpovídají. A dialogy, ve kterých se potkává víc postav, podle mě také nefungují úplně nejlépe. Přesto jsem Smrťáka četla ráda. Má svoje mouchy, ale příběh mě udržel a postavy mě zajímaly. A to je pro mě nakonec pořád to hlavní.

Druhý dil se mi líbil víc než první. Je akčnější a tím pádem čtivější. Nu, popravdě jsem ráda, že na konci mafiáni zůstali mafiány a nestali se z nich dobráci, to už by byl vrchol. ;-)