Dlouhá trať

Ačkoliv nejsem příznivce povídkových knížek, Dlouhá trať mě bavila. Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat pocity postav, beznaděj a zmar.. Nejvíce mě chytla za srdce povídka Vrátíš se? Uměla jsem si představit, že by z toho mohla být celá knížka. Od Viktorie Hanišové je to moje druhá knížka a jenom se mi potvrdilo, že patří mezi top české autorky.

Povídková kniha – kniha plná úzkostí, depresí, strachu. Život se někdy zastaví a musí se zastavit i člověk, aby si to uvědomil a rozhodl se, jak dál, nebo zda už to dál nejde... Po třech úžasných románech, přichází autorka s povídkami. Já sice nejsem povídkový typ, ale v tomto případě mně to vůbec nevadilo. Každý jeden příběh Vás okamžitě vtáhne, rozloží, rozbrečí a nepustí. Všechny příběhy jsou silné, dojemné a zasáhnou Vás. Po některých prostě musíte knihu odložit a rozdýchat to, než půjdete dál. Z každé povídky si dokážu představit, že by byla samostatná kniha a všechny bych si přečetla. Moc mě baví autorčin styl, velice dobře se čte, okamžitě Vás vtáhne do děje. Na povídkách je vidět, že ani nepotřebuje moc prostoru, aby Vás příběh získal. Takže pokud se chcete zamyslet, pokud si chcete pobrečet, pokud se chcete nechat rozložit, pokud milujete knížky Viktorie Hanišové, určitě si ji přečtěte. „Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.“

Kniha byla za mě skvělá. Líbil se mi popis tematiky sebevraždy z pohledu oběti, ale i pozůstalých, což mě velice mile překvapilo. Velice na mě zapůsobila povídka: Vrátíš se? Jak již název napovídá nejedná se o nic pěkného. Zapůsobila na mě hlavně kvůli smrti dítěte. Ale musím podotknout, že veškeré povídky, které jsou součástí jsou nezpochybnitelně dokonalé. Patří na poličku mezi mé nejoblíbenější a nejlepší knihy, které jsem kdy četla.

Četla jsem od paní Hanišové první knížku a moc se mi líbila. Líbí se mi jak umí čtenáře vlákat do děje

Viktorie Hanišová je česká spisovatelka, která svými knihami, respektive příběhy v nich, umí zasáhnout čtenáře až na dřeň a pořádně zacloumat jeho emocemi. V knížce Dlouhá trať tomu nebylo jinak a sedm povídek obsahovalo ta nejcitlivější témata a bolesti, kterými si lidé prochází. Např. kdy dvě sestry mají matku, která se o ně nestará a holky se tak musí den za dnem samy postarat o to, aby měly vůbec co jíst...nebo příběh muže, který je nemocný a připadá si na světě tak strašně zbytečný...žena, která je v práci úspěšnou manažerkou, ale soukromý život se jí hroutí a rozpadá pod rukama...a to je jen několik příběhů, které se vám zaryjí pod kůži a nepustí a budete o nich i po přečtení přemýšlet. Mě osobně nejvíc zaujal příběh s názvem Díra. Mladý manželský pár se nastěhuje do bytu v pátém patře, ale Eva je nešťastná z díry, šachty, která je za zábradlím na společné chodbě. Bojí se jí a představa, že by se měla podívat z pátého patra dolů ji děsí. Mladí manželé mají dvě děti o které je skvělé postaráno, ale ta díra....ta díra Evu děsí...čím víc se Eva nechává v myšlenkách strhávat dírou, tím víc se mění i její soukromý život a její psychická stránka dostává pořádně zabrat... Autorka je skvělá vypravěčka. Udrží čtenáře v napětí od první do poslední stránky a hlavně píše o problémech, které mohou potkat každého z nás...alkoholismus, nemoci, drogová závislost, psychické problémy, manželské neshody ...při čtení máte pocit, že jste vtažení přímo do příběhu a vedle postav stojíte a žijete s nimi jejich životy.