Bronzová věž

Hospodskej, přihraj mi žejdlík rhomu. A dávej pozor, ať je sakra čistej. Ne jako minule. Vsaď klidně všechno na to, že mě nechceš naštvat. Já nejsem dobrej člověk. Jsem zlodějíček, nájemný lovec bestií a zatraceně dobrý lhář. Zlaté časy už minuly. Život mi dává jednu ránu za druhou, ale já mu to teď všechno vrátím do poslední mince. Najdu tu zatracenou Krůpěj, a to pak budete všichni čumět. Mě nechceš mít za nepřítele, to si sakra piš. A teď na mě už tak blbě nečum a konečně nalejvej. Rhom je drsné pití - pálenka z fermentovaných kozích hoven a medu. Skvělé pití do tohoto temného světa. Krůpěj - poslední kapka krve mrtvého stvořitele. Ta, která slibuje neomezenou moc. Měla by být ukryta ve starobylé Bronzové věži. A přesně tam všichni míří. Najít tuhle ztracenou relikvii a ovládnout s ní celý svět. Když Mystery Press přišel s vydáním téhle knihy, věděla jsem hned, že ji chci číst. Od autora jsem četla už Theomachii, kterou miluji. A musím říct, že Bronzovou věž jsem si zamilovala také hned od první stránky. Malinko jsem se bála označení grimdark fantasy, ale tady to nakladatelství zařadilo naprosto správně. Chválím. Drsný krvavý svět plný hajzlíků. Parchantů, které člověk miluje, ale zároveň jim chce každou vteřinou vrazit kudlu do slabin a sledovat jejich pomalou a hodně bolestivou smrt. Všechny postavy by pro své cíle a tužby udělaly cokoliv. Žádné výčitky svědomí. Žádná lítost nebo soucit. Mluva je plná explicitních výrazů, které u téhle sebranky zkrátka člověk čeká. Miluji kontrast mezi vulgární, hovorovou mluvou pirátů a zlodějů oproti květnaté, vznešené mluvě kněží a vzdělanců. I humor tady najdete. Není ho sice moc, ale když už je, tak je fakt peckovní. Černý, sarkastický, a to já miluji. Oceňuji skvělé vymyšlení světa i různých neotřelých a zajímavých národů a bytostí, které jinde nenajdete. A neskutečně nádhernou mapu. Jediné, co na mě bylo trochu přes, bylo pár za mě až nevhodných vyjádření ohledně ženských ňader. Konec mi přišel až moc uspěchaný. Brala bych ho více pozvolný. No zkrátka ještě bych se v příběhu pár stran rochnila. A poslední větu bych také oželela, nebo dala jinou.