Strach

Tak mě tahle kniha, způsob jak je na-psaná vůbec nesedla. Děj, hlavní zápletka, to o čem jsem myslel, že ta kniha bude, podle popisu, obalu, to vše je zatlačeno, odsunuto do pozadí a spíš řešíte s hlavní postavou, která vám to celé vypraví, nebo se aspoň o to snaží, ale pak vždycky cca na 5 stránek odbočí, jeho dětství, vztah s otcem, se sourozenci a manželskou krizi. Kniha má 207 stran ke čtení, když bych ale měl odebrat ty, které mě nudily a naprosto nezajímaly, smrskl by se počet stránek na cca 50 -60. Zbytek je jakási výplň, nudné, nezajímavé popisování okolí, postav, myšlenek a úvah, které mi k ničemu nebyly a nepamatuji si z nich nic. Nehledě na to, že byly zbytečně roztahané a únavné, hlavně tím jak spoustu toho opakuje pořád dokola. Mě to vytrhávalo od toho hlavního děje, z řešení hlavní zápletky, ta knížka je vlastně úplně o něčem jiném. Věci, které tam hlavní postava popisuje a řeší, by se podle mě hodily do úplně jiné knížky s úplně jiným názvem např: Manželská tonutí, Manželská klec ap. Měly tam být zmíněny spíše jen okrajově. Také mi nevyhovovalo, že kniha nemá kapitoly a možná i díky tomu jsem měl pocit, že se děj nikam neposunuje. Žádné napětí, vygradování jakékoli situace, vše šlo úplně mimo mě. Když tam nějaká postava mluví nebo něco řekne, není to označeno uvozovkami, (jsem na to prostě zvyklý) takže díky té absenci kapitol a uvozovek, se mi to slévalo v jeden celek. V prázdný celek. Bez chuti a bez zápachu. A nepomohl ani závěr, který měl být asi překvapením. Podtrženo sečteno, už dlouho se mi nestalo, možná snad nikdy, abych v knížce přeskakoval stránky. A jediný Strach, který ve mně zůstal jen ten, že se mi ještě někdy v budoucnu, tady v tom mém oblíbeném žánru, podaří takhle sáhnout vedle.

Titul, obálka i anotace slibovaly něco kapku jiného, než jsem nakonec v knize našla... Jenže nakonec je to spíše jakýsi "psychologický rozbor" hlavního hrdiny (kniha je v "ich" formě). Čekala jsem nějaké napětí, ale nedostavilo se... Moc krásně to shrnul v recenzi zde již přede mnou - MARTIN - 17. března 2019 - já to četla až po přečtení knihy. Ale přijde mi, že ten Martin je asi jediný z dalších recenzentů, kdo četl "stejnou knihu jako já" Ten zbytek snad psal recenzi ještě před přečtením nebo po prolistování začátku a konce Název STRACH mi došel až ke konci knihy, kdy vypravěče také trklo, že mít rodinu a děti je o strachu... o strachu o ně. A že každý řeší ten strach jinak... Takže celá kniha se plácá (tedy vlastně vypravěč se plácá) mezi minulostí (problémy s otcem v dětství) a současností (problém sám se sebou). A hlavní zápletka to celé vlastně jen podkresluje. Ten konec jsem tušila od jisté chvíle také, takže mě to zase tak moc nepřekvapilo, tím si to u mne, "milej zlatej boubelatej" pohnojil úplně... Už během čtení mi ho nebylo nijak líto, flegmatik typu: "ňák to dopadne, v nejhorším se uvidí". Je sice fakt, že úřady a jiné kompetentní orgány se vyznamenaly - to bylo asi to nejděsivější: protože je to mnohdy, bohužel, pravda a tvrdá realita. Naopak místa, která měla na čtenáře trochu zapůsobit (dopisy, výhružky...), působila spíš hrozně divně, až skoro nepřirozeně... Celkově přístup "hrdiny - vypravěče" mi přišel opravdu zvláštní... Šíleně, ale fakt šíleně! mi vadilo neoddělování přímé řeči uvozovkami, a když už tedy jejich absence (jasně, chápu: asi to mělo působit jako "dopis" či tak něco), ale i v dopise se snažím přímou řeč odlišit, aspoň řádkováním, když ne těmi uvozovkami. Několikrát to tam v textu "navazovalo" tak krkolomně, že jsem nevěděla, kdy končí přímá řeč a začíná akce jiné osoby... A pak mi opravdu vadilo, že ANI JEDNOU člověk nepocítil aspoň napětí nebo nějakou z emocí, které by u takové knihy čekal. Ne, že by kniha nebyla zajímavá - kdybych od počátku věděla, že jde spíše o psychologickou "rozrývačku, pitvačku...", tak bych s tím do toho šla a byla bych na to připravená, jako: ono tam toho je docela dost z zamyšlení. Ale já čekala přeci jen nějaké to napětí, aspoň malinké mrazení v zádech... ne pohled do života v podstatě... no, sraba... (jinak ho po dočtení nemám sílu nazvat). Takže: jo, za přečtení stojí, to ano - jen tedy by bylo fajn vědět že v podstatě 99 % toho "nejděsivějšího" padlo už v anotaci, v titulu a podtitulu...

Popravdě jsem se ze začátku bála, jestli mě někdo nesleduje. Ale kniha jako taková je skvělá, ne moc pro citlivé lidi.

Je to takové půl na půl. Čekala jsem od této knížky více, ale úplně k zahození není.

Upřímně jsem cekala vice, nějaké drama větší. Kniha nemá kapitoly a déle mi trvalo než jsem se zacetla. Konec je takovy, rychlý. Knizka me bavila, byla zajimava ale nebyla tak dramatická, jak jsem si představovala podle názvu ci obálky.