Recenze na knihu
Cat Who Saved Books Sósuke Nacukawa

Rintaró žije se svým dědečkem v knihkupectví. Jinak nemá nikoho. Když umře jeho milovaný dědeček, měl by se vystěhovat a přijít tak o to poslední, co mu zůstalo. V tuto chvíli na scénu přichází mluvící kocour Tygr, který vezme mladíka s sebou na dobrodružnou výpravu, aby se pokusili společně zachránit knihy. Kniha o knihách a kocourovi? Pro mě jasné „must have“. Psáno je to jednoduše, tím je to vhodné pro téměř všechny věkové kategorie. Mně to chvílemi připomínalo mou oblíbenou knihu z dětství – Anička malířka – kdy také stejně rázná mluvící kočka vezme dívenku do svého světa. Kromě knih a koček Vás na první dojem rozhodně zasáhne grafické zpracování. Jak obálka, tak i uvnitř knihy. Drobné černobílé ilustrace, které nás v příběhu doprovází mají svůj význam a knihu krásně dokreslují. Příběh Vás donutí se zamyslet nad dnešním knižním světem, jaké knihy vychází, jak se k nim chováme. Ale také se pozastavíte nad svým vztahem ke knihám, jak je vnímáme a co pro nás znamenají. Někdy se v příběhu pobavíte, jindy budete nevěřícně zírat, někdy budete souhlasně přikyvovat. Některé myšlenky jsou krásné a moudré, každý knihomol si je užije. S některými jsem možná až tak úplně nesouhlasila a celkově mám na příběh trošku rozpačitý názor. Co mi na knize vadilo, tak mě neoslovil autorův styl, je to na mě psáno příliš stroze a jednoduše. Vždy, když se těším na nějakou knihu, ve které hraje hlavní roli kočka, tak jsem bohužel zklamaná a je to i tento případ. Své čtenáře si však rozhodně najde a věřím, že ti pak budou nadšení.

Na první pohled se tato kniha nemusí jevit jako něco zajímavého, ale má v sobě několik lekcí, a proto se vyplatí jí číst pečlivě a přemýšlet nad ní.

Milá kniha. Není to pro každého, ale to obecně knihy od japonských autorů nejsou. Kdo hledá klidné a zajímavé čtení, ten si přijde na své.

Kniha v sobě schovává na pozadí hlavní linie vyrovnávání se se smrtí blízké osoby a hledání sebe sama ještě téma k zamyšlení o smýšlení a vztahu ke knihám.

Máme tu kratší fantasy příběh o mluvícím kocourovi a středoškolákovi se srdcem knihomola. Rintaróvi umírá dědeček a zůstane po něm staré knihkupectví. Zde chlapce navštíví mluvící kocour s tím, že potřebuje pomoc se záchranou knih. Postupně společně navštíví 3 typy labyrintů, ve kterých je s knihami různým způsobem špatně zacházeno. Rintaró miluje knihy odjakživa, proto je skvělým adeptem na to, aby z labyrintů unikl. V poslední části ho však čeká úkol těžší - zachránit svou kamarádku. K tomu je třeba, aby si uvědomil skutečné poslání knih. Určitě to není typ knihy, který bych běžně četla. Byl tady cítit až filosofický nádech, což rozhodně není můj šálek kávy. Možná by se tu našla i analogie s Malým princem. A pardon těm, kdo ho milují, ale já to nikdy nechápala. Nečekejte příběh plný napětí a zvratů, ale pokud chcete něco krátkého, milého na proložení knih, od kterých se nejde odtrhnout (říkám tomu “prokládačka” ), je to ideální.

Kniha není pro každého, pro mě tedy absolutně nebyla a u 80 stránky jsem bohužel už vážně nemohla cist, věřím že si kniha najde své čtenáře, určitě je myšlenka knihy krásná ale mě to přišlo moc uspěchané a nedomyslene

Ze začátku se mi kniha moc líbila a měla jsem díky tomu velké očekávání. Líbilo se mi, že se tam objevily citáty z Malého prince nebo od Steinbecka a že tam celkově zmiňovali názvy světových klasik. Určitě v knize bylo pár myšlenek, který donutí čtenáře se pozastavit, ale příběh mě, bohužel, nenadchnul.

Stále ve mně žije názor, že by z tohoto díla měl Netflix nebo jiná společnost udělat anime film?? Absolutně. Pokud máte rádi Knihkupectví Morisaki, tak je toto to pravé ořechové pro vás. Je to těžší na pochopení z filozofické stránky, ale takové japonské romány jsou a tím jsou nádherné. Prostě knihkupectví Morisaki dohromady s troškou Malého prince plus kocour