Waldemar Matuška by se dnes dožil 90 let

Položíme-li si otázku, čím si naší trvalou pozornost zasloužil, bude odpověď určitě znít, že svou osobností. Vymykal se už mohutným černým vousem a kudrnatými vlasy, mužností, díky které se stal idolem mnoha žen a vzorem mužů, a očividnou nezkrotností. Celý život, srostlý s kytarou, zůstal svůj, aniž by jakkoliv podlehl krátkodobým trendům či společenským nutnostem - a to my umíme ocenit. Především nám však v paměti zůstal jeho hlas a písničky. Jedna jako druhá byly hity a my si je už při prvních tónech kterékoliv z nich, dokážeme zanotovat celé i dnes. Pravdou jistě také je, že Waldemar Matuška měl štěstí na autory, kteří mu skládali hudbu a psali texty přímo na míru. Ale abychom nepředbíhali…

Snům ostruhy dát

K nedožitým devadesátinám Waldemara Matušky vychází letos kniha z pera českého novináře, spisovatele, překladatele, písničkáře a básníka Michala Bystrova s názvem Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát. Autor se v ní podrobně a novým pohledem věnuje životu Waldemara Matušky od jeho útlého dětství, přes poněkud tajemné začátky, až po profesionální dráhu v normalizačním Československu. Připomíná také Matuškovy u nás ne příliš známé, avšak mimořádné úspěchy v zahraničí, mimo jiné jeho vystoupení v pařížské Olympii, londýnském Royal Albert Hall i americkém Nashvillu.

Množství fotografií z vyprodaných sálů, divadelních inscenací a filmů, ve kterých Waldemar Matuška zazářil, dojem z jeho příběhu jenom umocňují, stejně jako dobové programy, recenze a citace z rozhovorů s Waldemarem i jeho přáteli. Díky sofistikovaném přístupu autora Michala Bystrova, který se hudební publicistikou zabývá celoživotně, je kniha velice zajímavým počinem, který nám „věčného tuláka Waldu“ představuje takového, jaký doopravdy byl. A my na něj tak můžeme mile a s úsměvem zavzpomínat.

„Jeho vystoupení působí dojmem, jak kdosi o Matuškovi řekl, jako by mezi nás přišel, protože venku slyšel, že se tu hraje a zpívá a chce v družné společnosti nějak přispět k dobré pohodě. V tom je snad také hlavní tajemství jeho popularity, především mezi mládeží, která v něm vidí staršího kamaráda.“

- (1965, Pavel Grym, český novinář a spisovatel)

Waldemar Matuška - začátky

Jako syn vídeňské operetní zpěvačky se narodil v Košicích, vyrůstal však v Praze. V Poděbradech se pak vyučil sklářem, čímž se nějakou dobu živil v Karlových Varech. Nejvíc ho ovšem vždy bavila hudba. Velmi brzy se naučil na kytaru, mandolínu, banjo a kontrabas a těchto nástrojů se už nikdy nepustil. Veřejně začal vystupovat nejprve po karlovarských kavárnách, když se posléze přesunul do Prahy. Tady se v roce 1958 objevil v klubu Reduta a o dva roky později s Jiřím Šlitrem a Jiřím Suchým na jevišti divadla Semafor.

Jó, u tý skály dál třešně zrály,

sladký třešně zrály a vlahej vítr vál,

a já k horám v dáli, k modrejm horám v dáli,

sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál.

Waldemar Matuška - Sláva

Po angažmá v Semaforu se z něj stala okamžitě hvězda. Tomu napomohla v roce 1965 především jeho debutová deska, která byla plná hitů od takových autorů jako už zmínění Šlitr se Suchým, anebo Jan Schneider, Ivo Fischer či Karel Mareš. Vždyť kdo by i dnes neznal písničky Jó, třešně zrály, Mám malý stan, Růže z Texasu, Tereza, Ach, ta láska nebeská… A to nebyly jediné.

Kromě charisma a skvělého hlasu, které Waldemar Matuška, jemuž už nikdo neřekl jinak než Walda, měl, mu nechyběl ani smysl pro humor a herecký talent. Ostatně ten také uplatnil v několika významných českých filmech, jako byli Všichni dobří rodáci nebo Dýmky od Vojtěcha Jasného, či Noc na Karlštejně, Kdyby tisíc klarinetů, Svatby pana Voka a další a další. Od sedmdesátých let až do své emigrace v roce 1986 byl členem country skupiny Kamarádi táborových ohňů (KTO).

Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým

a že hrozně řada tanci, však právě nemá s kým

tak já jsem se jí nabídl, že půjdu s ní a rád

a že se dám i zabít, když si to bude přát

Waldemar Matuška - Emigrace

Kromě toho, že Waldemar Matuška v roce 1962 a v roce 1967 vyhrál Zlatého slavíka, byl v roce 1980 jmenován „zasloužilým umělcem“. Tento titul mu však byl pochopitelně odebrán po jeho emigraci v roce 1986, kdy byl Waldemar se skupinou KTO na koncertním turné v USA a požádal tam o politický azyl. Z rozhlasu i televize byly také staženy všechny jeho nahrávky, filmy a pořady. V USA však pořádal koncerty pro krajany a vydával desky dál. Po roce 1990 pak často navštěvoval Čechy až do své smrti roku 2009. Zemřel na Floridě, kde se svou manželkou, zpěvačkou Olgou Blechovou žil. Pohřben je ve své vlasti na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Ženy jsou krásný a cudný, mnohá se ve mně zhlídla,

oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,

dobře vím, co znamená pád do nástrah dívčího klína,

někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.