RECENZE: Vídeňské zločiny 2 - Vražda na konci války

…Vídeň viděla už větší katastrofy než tuto válku, ale toto srovnání nebylo nikomu nic platné. Každý prožíval svou vlastní tragédii jako to největší možné neštěstí, a poznání, že ani druzí na tom nejsou lépe, rozhodně nikoho neutěšilo.

Autor

Andreas Pittler (1964), jehož prarodiče pocházeli z Čech, je vystudovaný historik a filozof. Těmito obory se plně zabývá jako novinář, historik a autor faktografických knih. Kromě toho se od roku 2000 věnuje románové tvorbě - napsal jich už více než 22. Z většiny z nich se v Rakousku staly literárními cenami ověnčené bestsellery, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Za svou práci, zejména v oblasti historie, byl rovněž oceněn Stříbrnou medailí za zásluhy o Rakouskou republiku. V českém překladu jsme se zatím měli možnost setkat pouze s prvním, a nyní i druhým, dílem série Vídeňských zločinů. Na obzoru je, jak se zdá, i díl třetí – Andreas Pittler tedy ještě zdaleka nekončí.

Příběh

Hlavním hrdinou případů Vídeňských zločinů je 35letý kriminalista David Bronstein. Jeho první případ (podivné sebevraždy) se odehrával v roce 1913, těsně před I. světovou válkou. Nyní je rok 2018 a ve Vídni panují kruté mrazy. Z války zůstávají už jen dozvuky, monarchie se rozpadá, revolucionářství nabírá na síle, a to i přesto, že se začínají objevovat první náznaky pandemie španělské chřipky.

Mezi lidmi vládne bída a hlad, není čím topit a často nejde proud. Nepokoje, dělnické stávky, a dokonce i revolta v armádě, jsou na denním pořádku a mohlo by se tak zdát, že obyčejná „soukromá“ vražda se v tom zmatku lehce ztratí. To by ovšem na oddělení vražd vídeňské kriminálky nesměl sedět, dnes už major, David Bronstein. I on má své starosti – trpí nočními můrami z války, trápí jej strach o otce, který je nakažen španělskou chřipkou a o znepokojivém politickém dění s očekávanými historickými změnami ani nemluvě.

Ještěže má kamaráda „z opačné strany barikády“ - novináře a levicového radikála Egona Erwina Kishe. S ním může v hospodě u piva situaci občas bez obav rozebrat a utvořit si tak svůj vlastní, typicky umírněný, rozumný a objektivní názor – ten v něm však vyvolává spíše smutek.

Jednoho večera se zde seznámí s krásnou a divokou revolucionářkou Jelkou. Bláznivě se do ní zamiluje a jeho láska bude vášnivě opětována. Vše ostatní, jako kdyby najednou ustoupilo do pozadí, a vy mu to budete ze srdce přát – ale nechci předbíhat…

Zásadní chybou rakouské buržoazie bylo, že nepřiznala Čechům přiměřený podíl na moci. Tím se česká buržoazie musela postavit na stranu proletariátu, protože bez českých průmyslových oblastí by Rakousko nemohlo existovat.

Stala se vražda, to je jisté. Mladá dívka Hannah je nalezena mrtvá na místě, kde by mrtvolu nikdo nečekal a navíc důvod, proč by měl tak milé a hodné dívce kdokoliv ublížit, také nikdo netuší. Stop je jako šafránu a David Bronstein se nemá čeho chytit. Aby toho nebylo málo, dojde ještě ke zmizení válečného hrdiny a Davidova velitele z bojiště, generálporučíka Wilhelma Spitzera, který je nechvalně znám svými špatnými rozkazy s fatálními následky.

Náš hlavní hrdina se pustí do vyšetřování obou případů s vervou, a i když mu částečně pomůže jeho kolega Pokorny, nebude to mít vůbec lehké. Všude musí v obrovském mrazu chodit pěšky, protože tramvaje nejezdí, přičemž místo činu a policejní ústředí jsou na opačných koncích města. Kdo zná Vídeň, alespoň si oživí všechna její známá místa a ulice, avšak patříte-li mezi ty, kteří (tak jako já) ve Vídni nikdy nebyli, budete se při těchto pasážích buď poměrně nudit, anebo si z nich (tak jako já) vezmete něco jiného. Andreas Pittler je totiž opravdový mistr popisu. Bronsteinovy mnohakilometrové procházky mrznoucími ulicemi města na vás tak budou působit, jako kdybyste šli vedle něj – mrazivý vítr a ledové vločky vám budou foukat za krk, prsty na rukách i nohách nebudete cítit a budete se klepat zimou úplně stejně jako on. Nebudete toužit po ničem jiném než narazit na kavárnu, kde bude alespoň trochu teplo a vy se budete moci ohřát, dát si čaj, a možná i něco malého k jídlu.

Podobně sugestivní vjemy budete mít, až si večer David Bronstein vleze do studené postele, když předtím našel jen pár větviček na zatopení, anebo když pak ráno bude vařit cikorku místo kávy a chleba si namaže jen slabou vrstvičkou másla. A jak vám teprve bude chutnat ubohý kousek opečeného vuřtu v hospodě, kam půjde později na oběd! A až se pak odpoledne ve vídeňských veřejných lázních ponoří do vany plné horké vody, aby se zahřál, budete se cítit stejně blaženě. Že si pak začnete tak nějak víc vážit doby, ve které žijete, a pohodlí, které právě máte, vám asi nemusím povídat.

Přes všechny překážky, které budou Davidu Bronsteinovi kladeny do cesty, včetně neovladatelné touhy po milované Jelce, i s jejími nadšenými idealistickými levicovými názory - vždyť to bude právě ona, kvůli komu od vyšetřování občas odběhne – podaří se mu obě záhady nakonec brilantně vyřešit. Ptáte se jak? Tak z toho bude překvapen i on sám.

Probudila ho ledová zima. Bronstein příšerně mrzl. Nahmatal ztuhlými prsty kapesní hodinky a pokoušel se v té tmě přečíst údaj na ciferníku. Nešlo to. Posadil se, vzal sirky a zapálil svíčku. Potom se na hodinky podíval znovu. Ukazovaly šest pryč. Na vstávání bylo vlastně brzo, ale při teplotách jako na severním pólu by už stejně neusnul. Honem se oblékl a odešel do kuchyně, kde se rozhlížel po nějakém topivu. Našel pár ubohých větví a nacpal je do sporáku…

Verdikt

Ačkoli se oba případy odehrávají jakoby na pozadí hlavního tématu - rozpad Rakouska-Uherska se vším, co s tím souvisí – napětí příběh rozhodně nepostrádá. Autor ale nabízí především velice nevšední pohled na jednu část dějin, která úzce souvisí s tím, co se následně odehrálo i v našich zemích. A že se ještě dozvíte mnohé, o čem jste se v dějepise určitě neučili, to už je jen takový bonus navíc.

Pokud jde o autorův styl, jak už jsem zmiňovala, je velice popisný a zaměřený na detaily ať už prostředí, událostí, anebo samotných charakterů postav. Autentickému zážitku napomáhá také jejich dobová mluva i chování. Kdybyste s jistotou nevěděli, že je Andreas Pittler současník, nikdy byste tomu nevěřili. Mě osobně Případ vraždy na konci války ze série Vídeňských zločinů poskytl zase jiný zážitek, než na jaké jsem zvyklá, a k tomu ještě novou, a docela zajímavou čtenářskou zkušenost, o kterou mě už nikdy nikdo nepřipraví. Zkuste to také…

Zmrzlý sníh, jenž padal z nebe, se postupně měnil v déšť. Bronstein doufal, že se neochladí, neboť takto se nabízela šance, že déšť smyje všechnu špínu z ulic. Ale věděl, že jeho vlastní duši už nikdy žádný déšť na světě očistit nedokáže.

Hodnocení: 80 %