V Královských zahradách - jak se povedla kniha k poctě mistra hororu? | RECENZE

Píše, jako by maloval, a čtenář všechny jeho náměty vidí přímo před očima, uvíznou mu v paměti a už se jich nedokáže zbavit...

Královský kult

O tomto spisovatelském fenoménu se napsalo mnoho řádků a nepochybuji o tom, že se jich napíše ještě daleko víc, k sakru, vždyť jeho jméno je tak známé, že ho zná i každý druhý nečtenář, zkuste se zeptat na tři věci náhodného obyvatele Sudet a vsadím se s vámi, že vám odpoví – Startky, Braník a Stephen King. No dobře, to bylo lehce přes čáru, ale vzhledem k tomu, že jsem sám Sudeťák, tak je mi odpuštěno.

Když jsem se pročítal touto poměrně tučnou sbírkou, nemohl jsem si nevšimnout toho nadšení, fanatismu a místy i masturbačních choutek, kterými tahle početná partička psavců plnila jednu stránku za druhou, a musím říct, že ten fan servis na mě velmi fungoval. Co na mě ale naopak nefungovalo, byl fakt, že některé povídky, ač pěkně napsané, nemají kromě lásky ke Kingovu dílu, žádnou přidanou hodnotu. Jediné, co z nich plyne, je fakt, že dotyčný autor je fanouškem mistra. Nehodlám být ale negativní, či uštědřovat jedovaté plivance do tváře lidem, kteří se snažili přispět svým dílem do mlýna, naopak vytáhnu na světlo ty příběhy, které se mi zavrtaly hluboko do mozkového kmene, či zabrnkali na struny mé amygdaly.

Smrděla pořád. Jako zkažený maso, co jste dali na okno rozmrazit a zapomněli na něj. Člověku se z toho zvedal žaludek. Mělo mě to varovat...

V Královských zahradách

Libové masíčko

Byl to Pech, Miroslav Pech, kterému se podařilo vmáčknout romantiku mezi krváky a hrůzy. Samozřejmě to nebyla typická romantika, to je asi jasné, ale faktem zůstává, že jeho povídka Klauni mě dokázala příjemně polechtat. Každá nula má šanci na lásku! To mi spadl kámen ze srdce. Vám ne? Do společného komba, i když v tomto případě lehce mrazivějšího, ještě přihodím Dobrého manžela, příběh, který umí zahřát, ale má také nějaké ty ostré trny.

Jelikož miluji filozofické přesahy a vyžívám se v tematických hlubinách, je mou povinností vytáhnout povídku Miss Misantropie na piedestal mezi smetánku. Když jsem příběh začal číst, měl jsem opravdu radost, že se dostal do této antologie, protože se jedná opravdu o kvalitku magnific! Tahle povídka dokazuje, že mít šikovnou ruku prostě nestačí, chce to něco navíc, tajnou přísadu.

Přitiskla nejostřejší hrot ke kůži a zaryla do ní. Trhala si kůži, řezala do masa a s bláznivým smíchem pozorovala, jak jí z tepny stříká krev...

Konec hlídky

Rozloučím se s vámi povídkou, kterou považuji za nejvíc kingofilskou a vlastně jsem rád, že to tak je, protože tím pádem můžu pochválit samotného duševního otce sbírky. Aleš Richter a Andy, mají rádi Stephena Kinga a to ve velkém stylu, přátelé. Jen doufám, že ve své svatyni nemá mohutné dildo, to by mohlo kdekoho pohoršit! Jeho příběh měl zajímavý příběh, postavu a konec, u kterého jsem musel bouchnout do stolu a počítat kolikrát jsem viděl Vykoupení z věznice Shawshank a jestli bych si ho neměl znovu zopáknout. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.