RECENZE: Ústav

„Víš, co se říká o propasti, viď?“ – zeptal se Herb. Luke zavrtěl hlavou, buď proto, že pár věcí přece jen ještě nevěděl, nebo proto, že nechtěl otci zkazit pointu. – „Když se do ní podíváš, ona ti ten pohled vrátí.“ – „To si piš, že vrátí,“ řekl Luke…

Stephen King tentokrát zvolil dvě linie. V té první se hned na začátku seznámíte s Timem. Dříve pracoval u policie, ale už tomu tak není. Teď je na cestě, jejíž cíl zatím nezná. I když měl možná namířeno jinam, náhoda jej přivede na policejní stanici do malého městečka DuPray. Tady se stane nočním pochůzkářem a jeho příběh začíná - vlastně už podruhé…

Mezitím, na úplně jiném místě, ale ve stejný čas, žije se svými rodiči malý Luke. Je mu teprve dvanáct, ale hádali byste mu ještě míň. Je to neobyčejný chlapec. Je tak chytrý, že je ze základní školy přijat rovnou na univerzitu. Tohoto okamžiku se však Luke nedočká. Jednoho dne je ve spánku unesen a když se probudí, zdá se, že je opět ve svém pokoji – jenže bez oken! Na tomto místě začíná další příběh – Lukeův – a nebude vůbec hezký...

Luke s určitou úlevou vstal a odhodil svůj sáček od oběda do odpadkového koše u dveří tělocvičny. Naposled se podíval na hezkou rudovlásku, a když odcházel, odpadkový koš se posunul o několik centimetrů doleva.

Zatímco Tim postupně poznává obyvatele i noční život v DuPray, Luke zjišťuje, že jeho pokoj není zamknutý a může z něj ven. Na chodbě potká Kalishu – dívku, která se stane jeho nejlepší přítelkyní, stejně jako další kamarádi, které časem pozná. Isha, jak si sama říká, Lukea zasvětí. Oni dva, a další stovky dětí se nacházejí v Ústavu. Co se to tu však děje? Co to na nich všichni ti doktoři, vědci a pomocný personál zkouší? A proč se některé děti mění a jiné občas z Předního křídla zmizí do Zadního?

Tim povýšil a stal se z něj regulérní policista a Lukeovy schopnosti zase změnily svůj charakter. Oba jejich příběhy nakonec svede dohromady náhoda - tu můžete nazývat třeba „vlakem“, budete si však muset chvíli počkat. S Lukem toho ještě hodně zažijete. Budete mu držet palce a třeba s ním i telepaticky spojíte své síly tak, jako on se svými přáteli. Vyhrají boj nad obrovskou mocí, která je reálná a s nadpřirozenem nemá vůbec nic společného? A dokáže se s tím vším někdy někdo vyrovnat?

Říkal si, že na to nebude myslet, ale to samozřejmě nejde. Zkuste nemyslet na ledního medvěda, napsal jednou Fjodor Michailovič Dostojevskij, a uvidíte, že vám to prokleté zvíře vytane každou minutu na mysli.

V USA existuje jisté Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti. Podle něj je každý rok pohřešováno více než osm set tisíc dětí. Tisíce z nich se nikdy nenajdou, kde asi mohou být? Je možné, že by Stephen King našel vysvětlení? To už nechám na vás, ale pozor, možné odpovědi vás myslím hodně znejistí.

Verdikt

Přestože musím uznat, že nápad měl můj milý Stephen King opět výborný, zdá se mi, jako kdyby se jeho styl nějak změnil. Může to být překladem, anebo mnou, ale spíš bych řekla, že je to samotným Kingem. Známe se spolu už dlouho a máme se rádi, ale už jsem četla jeho typičtější knížky, a tahle je jiná. Nesplnila totiž přesně to, co jsem od ní očekávala. Tím nemyslím řemeslně – práce s postavami a jejich psychikou, prostředím a dostatečně hrozivou atmosférou, je opět naprosto perfektní. Dokonce ani „příšery“ mi nechyběly, protože ty Stephen King zaměnil za lidské (možná ještě děsivější), avšak i když kniha není ani tak dlouhá, jak jsme zvyklí, stejně se nějak víc vleče.

Připadá mi, že Stephen King hodně zvolnil, a to je pro mě nečekané a překvapivé. Také jsem tentokrát postrádala jeho obvyklý humor, a krásu a něhu použil, pokud vůbec, úplně jinak. Na druhou stranu mě uklidnilo, že se zde vyskytuje spousta nových, od Kinga dosud neznámých nápadů. To je i pro ty nejzarytější jeho fanoušky osvěžující a dozajista rozptylující jakékoliv podezření, že by „král hororů“ snad měl v úmyslu už předat své žezlo někomu jinému. Každopádně, román Ústav je naprostá novinka (žádný dotisk či bůhvíkolikáté vydání), a to se vším všudy. Ať už tedy jste Kingovi milovníci nebo ne, určitě si tuto knihu přečtěte – budete překvapeni tak jako tak. Koneckonců, cenu (už svou devátou) Goodreads Choice Awards za nejlepší horor roku 2019, jistě nedostal jen tak náhodou...