Jaký je Underground aneb Trochu jiný František Kotleta

Hned na začátek si řekneme, že Underground je v řadě rysů stále podobný dřívějším Kotletovým dílům. Většina z nich se odehrává v méně či více vzdálené budoucnosti, hlavní hrdina se musí probojovat přes řadu překážek a protivníků a obvykle neuhne ze svých morálních zásad. A často projde příběhem plným akce jako superman, kterému pomáhá zdatný deus ex machina a nenechá ho v obtížných situacích na holičkách. V tomto vás Underground nezklame, ač by možná neškodilo zkusit i tyto prvky trochu inovovat.

Inovace nastaly v jiných oblastech a je otázka, jestli úplně ve správných. Hlavní hrdina Petr Vachten je takový trochu tuctový bouchač, není ničím zvláštní, jen letmo vykreslený a divil bych se, kdyby vám po tomto příběhu přirostl k srdci. Neprovádí tradiční sexuální eskapády, kterých jsou jinak Kotletovy knihy plné a velkou část příběhu ani netuší, do čeho se zapletl - a čtenář spolu s ním.

Samozřejmě v knize najdeme i hromadu nových nápadů, včetně lehce humorně vykreslené Prahy počátku 22. století. I když tradiční cyberpunkové prvky tu moc nenajdeme, nečekejte žádné virtuální kovboje a procházky sítí mimo tělo jako u Williama Gibsona, ale spíš jen takovou rozšířenou realitu, která příběh spíš tak nějak doprovází. Přesto si dovolím říct, že tento nový svět mi úplně nesedl, je nějak těžko představitelný, jeho historie ale i současnost jsou jen letmo nastřelené, reálie jsou popsaná jen tak výběrově... Oproti skvělému Spadu to všechno působí hůř uchopitelné a ta dřívější chemie tam prostě nefunguje. Alespoň u mě nefungovala.

A s tím souvisí i detektivní linka, která pro Kotletu také není úplně typická (ač svým způsobem lze za detektivky označit i magickou sérii s Tomášem Koskem). Moc nepomáhá, že snad tři čtvrtiny knihy není stále jasné o co jde, k jakému cíli to směřuje a příběh zůstává i přes hromadu akce tak nějak zamlžený. Hlavní hrdina, vysloužilý policajt, je spíš vláčen okolnostmi, než aby něco systematicky vyšetřoval a rozuzlení působí spíš jako náhoda a konec je opravdu hodně laciný.

Nelze v tomto případě nevzpomenout na Štěpána Kopřivu, který se také ze sci-fi řezničin přeorientoval na specificky pojaté detektivky (Rychlopalba, Křížová palba). Ale zatímco Kopřiva se v tomto žánru bezesporu našel, Kotleta se v něm přinejlepším stále hledá.

Ale abychom nebyli úplně kritičtí. Je potřeba ocenit, že Kotleta se pokusil o něco nového a zkusil se odlišit od svého tradičního schématu, i když způsobem, který každému nemusí sednout. Je jasné, že fanoušci Underground určitě zhltnou a budou chválit do nebes, ale buďme upřímní - kdyby s takovou knihou Kotleta vyrukoval hned na začátku místo Bratrstva krve, asi by až takové ovace v komunitě nesklidil.

Finální verdikt tedy zní asi následovně - pro fanoušky je Underground samozřejmě povinností, ale pro ty, kteří Kotletu neznají, bychom přece jen doporučili sáhnout po některé z jeho dřívějších knih. A pokud máte rádi detektivky, zkuste možná spíš toho Kopřivu.