RECENZE: Spasitel

Je to jednoduchý nápad, ale taky hloupost. Podstatné je, že když hloupé myšlenky fungují, stávají se geniálními. Uvidíme, jak to dopadne...

Zachraňte Zemi!

Kdo je Ryland Grace? Jednoduchá otázka, na kterou neznám odpověď já, a dokonce ani on sám. Vzbudil se na vesmírné lodi a nemá tušení kde je, kdo je a proč tu je. Zbytek posádky se dávno proměnil v prach a on je jediný, kdo přežil, jediný kdo může spasit Zemi. Před lety se stalo něco moc zlého a Ryland musí splnit misi. Prozradím vám tajemství. Jeho paměť je plně v moci čtenáře a s každým otočením stránky se vyjeví zapomenuté vzpomínky. Prosím, ponořte se do čtení a zachraňte Zemi!

Koušu do snídaňového burrita. Chutná skvěle. Všechno jídlo je skvělé. Zřejmě usoudili, že když už máme umřít, měli bychom se na to dobře najíst...

Pár řádků o lásce

Mám chuť zvednout zadek od klávesnice a jít vykřičet do okolí, jak je literatura skvělá a možná se také vyznat ze svých citů k science fiction. Bohužel je ale už půlnoc, a tak musím krotit své vášně a vystačit si pouze s psanou formou.

Víte, ještě před pár dny jsem byl přesvědčený, že Marťan byl to nejlepší, co Andy napsal, a teď tu sedím a přestávám si být jistý. Celý ten zážitek se ve mně rozležel a já mám chuť podělit se s vámi o každý detail, o každou úžasnou myšlenku, o všechny ty nové obzory, které mi Spasitel otevřel, ale nic z toho neudělám. A je to pro mě nesmírně těžké!  

Ne, vůbec to není strašidelné. Být v kosmické lodi dvanáct světelných let od domova a slyšet, jak někdo klepe na dveře, je naprosto normální...

Tak dobře, minové pole plné spoilerů se mi podařilo překročit bez ztráty kytičky a teď je na čase zanechat keců a začít trošku recenzovat. Příběh je sice jiný, ale ingredience jsou stejné, je to opět starý, dobrý Andy Weir. Zase tu máme ich formu vyprávění nabitou třaskavým humorem a tuny stránek technických popisů, vzorečků a celé to tak trochu připomíná hutný guláš nacpaný promyšlenou matematikou a fyzikou.

Jsem od přírody líným tvorem a na rešerše mě moc neužije. Svými pocity jsem si ale jistý, takže i když se nepovažuju za žádného vědátora, většina těch teorií a vědeckých termínů, které na mě kniha chrlila, mi zněla uvěřitelně a věrohodně. Upřímně, někdy na mě toho vysvětlování bylo až moc, ale díky tomu, že to celé bylo pravidelně prokládáno legráckami a sarkasmem, jsem si to nakonec dokázal užívat.

Přechodová komora se plní vzduchem a já zůstávám sám. Byl jsem sám celou tu dobu, ale teprve teď na mě samota doléhá. Přinejmenším jsem jediný živý člověk v okruhu několika světelných let. Co teď?...

Spása dorazila

Cítím se být v jakémsi podivném rozjařeném stavu a pořádně nevím, jak dnešní recenzi uzavřít. Mohl bych vytáhnout z rukávu haldu superlativů a vysvětlit, proč se mi Spasitel zdál úžasný, ale já to neudělám. Anotace k této knize byla strohá a vlastně neřekla téměř nic. Vsadím tedy všechno na vaši zvědavost a chtivost, protože věřím, že si zkrátka nového Weira nenecháte ujít. Stejně jako já.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 90 %