RECENZE: Soumrak mužů - Příběh světa, ve kterém nemá chlap co pohledávat

Testosteron na ústupu

Počátek konce nastal roku 2025 kdesi ve skotské nemocnici. Amanda sloužila nepříliš vydařenou směnu na pohotovosti, při níž zemřel jeden pán s nejasnou příčinou. Veškeré diagnózy nedávaly smysl a smrt, která nastala náhle, neměla jasný závěr. Mladá doktorka si postupně začala všímat podobných případů a v hlavě se jí začal utvářet děsivý vzorec. Ostatní kolegové nad jejími šílenými závěry a stupňující se panikou, jen mávli rukou a označili ji za blázna. Jenže virus už se šířil mezi lidmi a nešel zastavit.

Když Amanda spěchala domů a myslela na svého syna a manžela, v hlavě jí běžela jediná myšlenka: nesmím dopustilt aby mi nemoc vzala mé dva kluky. Psal se rok 2025 a celou planetu zachvátil mužský mor. Pakliže jste manžel, syn, strýc, bratr, dědeček nebo otec, váš rozsudek smrti byl podepsán právě teď.

Pro ty z vás kteří jsou tu poprvé: Gynarchie je slovo, kterým označujeme ženskou nadvládu nad světem, čímž připravují muže o jejich právoplatné místo ve společnosti...

Ohrožený druh píše recenzi

Není nad to, si v době jedné valící se katastrofy za druhou sednout do křesílka a přečíst si katastrofický román o tom, jak vymře polovina lidstva, to mě dokáže nabít energií. Myšlenky se mi v hlavě převalují jako prádlo v pračce a já nemůžu jinak než najet na kritickou notu. Najednu stranu není knížka tak špatná, abych ji poslal do horoucích literárních pekel a odříkal desetkrát otčenáš, na stranu druhou mi její styl nesednul takovým způsobem, abych ji chválil do nebes. Není každý den posvícení a je třeba recenzi dotáhnout do konce, takže nádech, výdech, jdu na to.

Standardní styl vyprávění představí hlavní hrdiny a s nimi pak čtenář prochází cestou z bodu A do bodu B. V případě tohoto románu je to ale celé chaotické a neuspořádané, takže orientovat se v postavách byl pro mě nemožný problém, s kterým jsem se pral až do samotného konce. Charakterů nebylo málo a ať jsem dělal cokoliv, neustále se mi pletly jeden s druhým. V opravdu dobrých příbězích je každá z hlavních postav signifikantní a čitelná, s jasnou motivací a povahou. Zde to ale bohužel neplatí a hrdinky v knize na mě působily anonymně a zaměnitelně.

Ve zprávách teď všichni hrozně často propukají v pláč nebo ztichnou, když si uvědomí, že ve skutečnosti vlasně nemají co říct, snad s výjimkou toho, že jsme všichni v prdeli...

Rozpačitý konec

Metám kritiku jako blesky a vůbec mě to netěší, protože jsem v příběhu narazil na spoustu dobrých nápadů, myšlenek, emocí, ale potenciál který se nabízel, nebyl zcela vytěžen, spíše odložen a zapomenut. Snad mi ženské pokolení promine, když vyslovím myšlenku, kterou mám na jazyku. Hlavním pocitem, který jsem si z toho celého odnesl je to, že tato kniha byla napsána od ženy pro ženy. A to mi dělá velkou radost, protože to znamená, že je mezi vámi spousta čtenářek, které možná dají Soumraku mužů šanci.
Tak zase někdy příště. Na přečtenou.