RECENZE: Kočka na cestách

Toulavého, nezávislého a bezejmenného kocoura jednoho dne přejede auto. Je vážně zraněn a poprvé v životě zatouží, aby mu někdo pomohl. Jeho přání se vyplní. Zachrání jej hoch jménem Satoru. Kdysi už kočku měl a rozhodne se kocourka ujmout. Vyléčí jej a dá mu jméno Nanu. Jako číslo sedm, v jehož tvaru má zahnutý ocas. Oba dva už spolu zůstanou. Po pěti letech spokojeného soužití se stane něco, co způsobí, že se Satoru a Nanu vydají ve stříbrné dodávce na cestu. Bude to dlouhá cesta a také jejich poslední, to však ví jen jeden z nich…

Už jak jsme spatřili doširoka se rozprostírající úpatí hory, Satoru mi vysvětlil, že tohle je Fudži. Je to nejvyšší bod Japonska, měří tři tisíce sedm set sedmdesát šest metrů. Kolik je asi v Japonsku koček, které ve svém životě spatřili horu Fudži na vlastní oči?

Kocour Nanu se svým člověkem navštíví jeho nejlepší přátele z mládí, rozeseté po celém Japonsku. S každým z nich si Satoru dlouho povídá, a nakonec řekne něco, co dosud nikdy. Nanu všechno poslouchá a velmi silně vnímá. A komentuje. Kéž bychom mi lidé dokázali vidět věci tak, jako on… Jejich cesta, na které oba uvidí to, co nikdy předtím, zažijí a naučí se víc, než by čekali, skončí na ostrově Hokkaidó, kde Satoru prožil dětství se svými rodiči a tetou Noriko. Tady se příběh uzavře, nikoliv však naždy… Duha na blankytném nebi, azurové moře, červené jeřabiny a vznešená Fudži, které cestou naši dva hrdinové potkali, tu zůstanou dál…a možná ještě něco víc.

To zvířata, když umřou, navždy zavřou oči na místě, kde se zrovna nacházejí. To, že si lidé musí označit místo posledního odpočinku značí, že jsou to velmi nesvobodní a ustrašení živočichové.“

Příběh napsala renomovaná japonská spisovatelka Hiro Arikawa (1972). Stal se bestsellerem a byl publikován v mnoha zemích. Přestože je Hiro Arikawa známa spíše jako „Japanese light novelist“, jinými slovy jako autorka „young adult“, román Kočka na cestách takový není. Je určen citlivým čtenářům, milovníkům koček a cestování, a protože je především o životě a lidské (i kočičí) povaze, potěší úplně každého.