RECENZE: Kaštánek

Začalo to nevinnou dětskou hrou…a skončilo sérií brutálních vražd. Taky jste si jako malí vyráběli na podzim kaštanové panáčky? Ano? Pak vás možná lehce zamrazí, protože vraždy v této knize mají jedno společné – a to právě ony malé nevinné kaštanové figurky.

Na předměstí Kodaně je nalezeno tělo zavražděné Laury Kjærové, naaranžované v sedě a z části amputovanou paží. Jako by to už samo o sobě nebylo dost děsivé, za ní se přízračně houpe na provázku malý kaštanový panáček… Policie zatím netuší, s jak kolosálním případem má právě tu čest.

Naia Thulinová už nějakou dobu usiluje o přestup z oddělení vražd na oddělení kybernetické kriminality. Pálí jí to více než kolegům, ale mnohem raději pracuje s elektrotechnikou. Když však dostane na starost případ zavražděné Laury Kjærové, vyhlídky na přestup se k její nelibosti poměrně vzdálí. Jako pomyslnou třešničkou na dortu je Mark Hess, který se má stát jejím parťákem při vyšetřování vraždy. Vyděděnec z Europolu, který byl přesunut do Kodaně na oddělení vražd jako nenapravitelný detektiv neschopný řídit se příkazy od autorit, jehož kvality navíc v posledních měsících už nejsou takové, jako bývaly. Thulinová doslova „skáče radostí“, obzvlášť po první návštěvě místa činu, kde si Hess vyřizuje vlastní záležitosti a nejeví o případ valný zájem…

Thulinová si zprvu myslí, že nebude problém vraždu vysvětlit, nicméně chybí relevantní stopy a ani po pár dnech se vyšetřování nikam neposune. Navzdory tomu zločin začne pomalu nabírat větších a větších rozměrů. Obzvlášť po zvláštním a poněkud děsivém zjištění kriminálních techniků. Z kaštanového panáčka, který byl nalezen na místě činu byl totiž sejmut otisk prstu. Nevede však na stopu pachatele. Patří pohřešované dceři Rosy Hartungové, ministryně sociálních věcí. Avšak její případ byl již uzavřen, malá Kristine byla prohlášena za mrtvou, protože se policii podařilo dopadnout údajného pachatele, který se k vraždě dokonce přiznal. Jak je tedy možné, že se nyní našel otisk jejího prstu na místě vraždy? A co když nezůstane u jediné vraždy?

„Chvíli neví, co to je. Ale pak jí to dojde. A i když vypadá malý kaštanový panáček zcela nevinně a zdvíhá ručičky ze sirek vzhůru k nebi, jako by se vzdával, vyděsí ji k smrti, protože je jí okamžitě jasné, že když před chvilkou vycházela ven a hledala policistu, na židli nebyl. Když opět zvedne oči, zdá se, jako by před ní ve tmě něco ožilo a ona se vší silou ožene nožem do vzduchu.“

O Kaštánkovi by se dalo psát dál a dál, nicméně nemám v úmyslu připravit čtenáře o literární zážitek. Může se zdát, že jsem toho výše prozradila až až, ale věřte, že je to jen pouhý začátek! Nejedná se o jednohubku na jeden večer, thriller tohoto typu by se měl hezky dávkovat, aby mohl být dostatečně vstřebán, ovšem ne v dlouhých časových rozestupech. Mohlo by se vám totiž snadno stát, že ztratíte pojem o všech událostech a už těžko „nastupíte do rozjetého vlaku“… Dánský scenárista Søren Sveistrup mě skutečně překvapil – a určitě nejsem sama. Příběh, který vznikl z jeho pera je nesmírně čtivý, komplikovaný a má zvláštní dynamiku projevující se už na samotném počátku, kdy si říkáte „to ještě bude jízda!“. Jedná se o thriller, z něhož vás bude často mrazit a připravte se i na chvíle nevolností, pokud nejste ostřílený čtenář. Odhalit pachatele je prakticky nemožné, za to oblíbit si dvojici vyšetřovatelů skutečně snadné. Autor se vydal cestou minimalismu, co se týče rozebírání osobních životů ústředních postav. Čtenář se o Naile Thulinové a Marku Hessovi dozví nezbytné minimum, nicméně to je možná právě onen faktor, díky kterému jsou oba dva vyšetřovatelé svým způsobem sympatičtí…

Nezbývá než doufat, že se třeba v blízké budoucnosti dočkáme další knihy od autora, jistě nejsem jediná, kdo by to velice uvítal.