RECENZE: Hodinář z Dachau – Smutný příběh s trochou štěstí

Autorka

Autorka Carly Schabowski se Hodinářem z Dachau u nás představuje poprvé. Období druhé světové války je jejím hlavní zájmem, který pramení z vlastní rodinné historie, a i tento příběh napsala na základě skutečných osob a událostí. Carly Schabowski pracovala jako novinářka na Kypru a v Austrálii. Po návratu do Velké Británie vystudovala tvůrčí psaní na oxfordské Brookesově univerzitě, kde dodnes působí jako odborná asistentka. Se svými dvěma psy spokojeně žije v malém domku v Oxfordshire.

Jednoho po druhém je vyhnali ven na prašnou, kamenitou cestu; z puklin a spár se drala ven klíčící tráva a plevel, jako kdyby se život odmítal vzdát. Na zemi místy ležely hromádky šedivé břečky, která přes noc zmrzla, a nebe mělo stejnou barvu, bylo hutné a obtěžkané příslibem čerstvého sněhu.

Izák a Levi

Román Hodinář z Dachau vypráví příběh několika postav, které smutný osud svede dohromady, aby nakonec zjistili, jak moc a neuvěřitelně jsou propojeni. Vše začíná v Anglii v roce 1980. Jedna žena (o koho jde se dozvíme až na konci) se chystá na pohřeb, a přitom se nemůže ubránit vzpomínkám. Přesouváme se s ní na začátek roku 1945 a poznáváme židovského hodináře Izáka. Opustil svůj krámek, kde si něco schoval. Něco, co někdo jiný o mnoho let později zase najde. Nyní je však na cestě. Je vyděšený, stejně jako další muži, ženy a děti se žlutými hvězdami na klopách, se kterými se tlačí ve vagonu jedoucím směrem na Dachau.

Když dorazí do koncentračního tábora vyhlédne si Izáka německý důstojník Becher a přidělí mu práci ve svém domě. Izák je dobrý hodinář a jeho nadání se Becherovi hodí. Zdá se, že má Izák štěstí, ale na jak dlouho? Na tomto místě potkává také stále dobře naladěného Leviho, který zde vykonává zahradnické práce. Jeho heslem je „nenechat se zlomit“, kdo však ví, zda je to vůbec možné.

Jeden moudrý muž mi kdysi řekl, že bych se měl více usmívat, snažit se na všem najít něco dobrého, dokonce i tady. Myslel jsem si, že je blázen. Ale časem jsem si uvědomil, že měl pravdu. Je to jediná věc, kterou nám nemohou sebrat – ta naše část, která nás činí svébytnými, naprosto jedinečnými.

Anna a Fridrich

V Becherově domě se seznamujeme ještě s dalšími protagonisty příběhu. Především s Annou. I ona je vězenkyní v táboře a vypomáhá v Becherově domácnosti. Anna je smutná a neustále ponořená ve vzpomínkách na svého snoubence Piotra. Ještěže má v táboře kamarádku, mladinkou Ninu. Ta zas vzpomíná na svého bůh ví kde ztraceného bratra Jakuba. Spolu si o tom po večerech povídají a je jim pak o něco lépe.

Dalšími členy Becherovy domácnosti jsou jeho rozmazlená a hysterická manželka Liesl a desetiletý syn Fridrich. Ten to nemá jednoduché. Je osamělý – matka si ho nevšímá, jako by ji jen obtěžoval a otec je až příliš přísný. Utíká tedy pro útěchu za Izákem do kůlny, ve které pracuje, a podobně je na tom i Anna. Nosí Izákovi někdy kávu a kousek chleba a vždy si hezky popovídají. Jednou najde Izák v kůlně pod podlahou tajné a velice dojemné dopisy plné lásky od jistého záhadného J.A.L., a tak si je společně čtou. To jsou chvíle, které je sbližují. Vzniká tak jedno opravdové přátelství a možná i něco víc. Identitu J.A.L. neznají a my se jí dozvídáme až v úplném závěru knihy.

Slyšela, jak opatrně chlapec mluví se svými rodiči, a představila si ho jako drobného kolouška ve společnosti dvou tygrů připravených zaútočit – opatrně odměřoval své pohyby, dával si pozor na zvuky, které vydával, jako kdyby po něm měli každým okamžikem skočit.

Kniha Hodinář z Dachau

Osvobození

Protože příběh Izáka začíná až v roce 1944, celkem záhy se on, Anna i ostatní dočkají osvobození. Než se však dotkne přímo jich, ještě chvíli to potrvá a jejich osudy se na čas rozdělí. Také Fridrich je od svých nových přátel nuceně odtržen, i když snad jen proto, aby se s nimi mohl opět setkat. Zda jen pomyslně či doopravdy, se také dozvíme až na závěr. V každém případě mu všechny ty události pomohou rovněž k osvobození, a to jeho samotného. Ten závěr knihy, o kterém stále mluvím, je jejím asi největším překvapením. Nebudu prozrazovat víc než, že osudy všech protagonistů se plně propojí, ale ne tak, jak byste si možná mysleli….

Já už to vzdala. Tak dlouho jsem kolem sebe vídala tolik smrti a toho dne jsem byla svědkem nespoutané krutosti mužů a žen, kteří chtěli využít poslední příležitost zbavit se nás, protože jsme byli židi nebo Poláci nebo cikáni nebo homosexuálové. Chtěla jsem zemřít. Ale Anna mě nenechala.

Hodnocení

Román je napsán velmi poutavě. Čte se skoro jako detektivka, takové má v sobě napětí. Tím, že jej vypráví střídavě každý z hlavních hrdinů zvlášť, a jak jejich vzpomínky a zážitky postupně do sebe zapadají, vzniká moc zajímavý ucelený příběh s neuvěřitelným rozuzlením. Má v sobě snad úplně všechno – už zmíněné napětí, samozřejmě podle očekávání spoustu smutku a zloby, ale i lásky, soucitu a dobrých úmyslů a skutků.

Také obdivuhodná vzájemnost a neutuchající naděje se nese celým příběhem. A když ještě pomyslíte, že se to opravdu stalo! Já mohu s klidným svědomím potvrdit větu, která se píše v anotaci – Srdceryvný román z období druhé světové války. Nezapomenutelný příběh o lidské dobrotě, inspirovaný neuvěřitelnou skutečnou událostí. Musím ale doplnit ještě něco. Když jsem knížku četla, během tiché noci, zahrabaná v teplých peřinách, dva kroky od kuchyně s ledničkou plnou dobrého jídla a pití, a obklopená láskou svých blízkých, kteří jsou mi kdykoliv nadosah, uvědomila jsem si, jak se mám. Úplně intenzivně jsem si začala vážit svého života takového, jaký je, a starosti, které mi občas přinese, mi v tu chvíli připadaly docela malicherné. Myslím, že i to je dobrý důvod si hrůzy a zvěrstva, odehrávající se za druhé světové války a v koncentračních táborech zvláště, občas připomenout. To nechce zažít nikdo z nás a už se to nesmí nikdy opakovat!

Hodnocení: 89 %