Blízcí – román, který ukrývá to nejhorší v nás | RECENZE

Byla v tom potřeba, byla v tom láska. Nikam se neztratila, nevyšuměla. Jenom čekala, až ji zase zvedneme ze země a oblíkneme se do ní...

Mrazivá idylka

Její minulost nenese moc hezkých vzpomínek. Za to budoucnost měla být protkána paprsky světla. Realita byla ovšem kapánek šedivější. Bára se stěhuje za svým partnerem Igorem a mění tak kompletně život. Přivyklá prostředí brněnské džungle začíná svůj nový domov budovat na vesnici. Netrvá dlouho a začne se cítit jako vyvrhel. Igorova rodina na ni plive jed a blízké okolí jí dává najevo, že mezi ně nepatří. Dynamika se začne prudce měnit, když blíže poznává svou švagrovou a odhaluje temné rodinné kouty, na které nemělo nikdy zasvítit světlo.

Pocit splynutí, unášení proudem času, zřeknutí se zodpovědnosti za vlastní bytí. Svěření života do rukou druhých. Není to opravdu jednodušší?

Myšlenková smršť

Mohl jsem ji minout. Prošel bych kolem ní a nijak by mě to nepoznamenalo. Osud (moje šéfová) ale promluvil a rázem bylo všechno jinak. Ta zpropadená kniha se mi zavrtala hluboko pod epidermis a já věděl, že už nikdy nebudu stejný. Raději budu dál pokračovat v recenzi, abych se z té vnitřní bolesti vypsal. Bolet to ale nepřestane, tím jsem si jist.

Blízcí

Poznávám Báru, její sny, přešlapy, schopnost přijímat lásku, možná i nějaké ty rány osudu. Zabydluji se rychle, autorčino tempo mi sedí, libuju si v jejím otevřeném stylu. Netrvá to dlouho a začínám cítit napětí. Děj se rychle zatemňuje a mé nově nabyté přátelství s Bárou začíná dostávat nový rozměr. Chápu odkud pramění její bolest a v tichosti přikyvuju jako projev porozumění. Náhle se ale něco stane, synapse se přeruší a rychlostí světla je mi představena Petra.

S Petřiným ántré dostávám velkou facku prozření. Kvality románu začínají stoupat někam do úrovně zasněžených vrcholků a já si uvědomuju, že tuhle knihu nechci ani na vteřinu ztratit z dohledu. Dokud tohle nedočtu, nikdo mě z mého ušáku nedostane!

O plastiku nestojím, plastika nic neřeší. Opraví to nehezký, co je vidět, ale to, co hnije pod tím, s čím budu žít až do konce života, co opravdu zhojí, nechá nezhojený...

Rozloučení

Klidně bych dále mohl básnit o velkolepě napsaných postavách, které k vám velmi rychle přilnou. Možná by také nebylo od věci zmínit jednoduchý, ale propracovaný, příběh, který vám možná bude nepříjemné povědomý. Nic z toho, ale nepopíše ani polovinu zážitku, jakého se mi dostalo při čtení tohoto díla. Rodinné vztahy jsou jedním z těch témat, které se snad nedají vyčerpat. Když k tomu ale pustíte šikovnou ruku, vznikne něco, co si prostě zapamatujete. Obal sice může působit obyčejně a nezajímavě, ale když se jednou podíváte mezi jeho stránky, už se nikdy nevyhrabete ven. Rozhodně ne dobrovolně.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.