Radio Silence: silný příběh o přátelství, dospívání a hledání sebe sama | RECENZE

Alice Oseman je oblíbená autorka young adult literatury, jež se věnuje primárně LGBTQ+ tematice. Její nejslavnější dílo je nejspíš série komiksů a doprovodných novel Srdcerváči, kterou můžete znát i jako seriál z Netflixu, já mám osobně radši všechny její ostatní knihy. Neberte to zle, Srdcerváči jsou super, ale kniha Bez lásky (o asexualitě), Solitaire (o psychických problémech) nebo teď i Radio Silence jsou prostě boží.

A o čem tedy Radio Silence vypráví? O Frances a Aledovi, o jejich přátelství. Frances je na první pohled typická „šprtka“, premiantka, která si jde tvrdě za svým cílem studovat na Cambridge. Ve škole má kamarády, kteří ji ale vlastně vůbec neznají. Pravou Frances zná jen její máma, která jako jediná ví, že Frances miluje kreslení a také záhadný podcast Universe City. Právě díky němu pozná Aleda. Ten je ve skrytu duše stejně výstřední jako ona a velmi rychle si padnou do oka. Člověk míní, život ovšem mění – a když vztah mezi Aledem a Frances utrží velkou ránu, Frances se zhroutí celý svět. To ještě ale netuší, že ten Aledův je rozbořený už dávno.

Upřímně přiznávám, že je to momentálně moje TOP 1 kniha od Alice Oseman. Zbožňuju, že vztah hlavních postav je čistě přátelský. Romantická linka se objevuje jinde a jen tak okrajově, a i když ji pravděpodobně velmi brzy odhalíte, na samotný děj nemá zásadní vliv. Sympatické je také zaměření knihy na podcast, jehož úryvky jsou v knize převedené do textu – a ach jo, chtěla bych to slyšet, fakt moc. Zároveň hodně oceňuji, že se kniha dívá na popularitu nejen ze strany fanoušků, ale i z pohledu anonymního tvůrce, který anonymní zůstat chce, zatímco fanoušci to nejsou schopni respektovat.

Alice Oseman dokáže výborně vystihnout problémy dospívání. Nebudu lhát – jsem máma, ale při čtení jsem si připadala zase jako osmnáctiletá holka, totálně ztracená v příběhu knihy. Dokonce se mi o něm i zdálo.  A právě proto, že už jsem „ta dospělá máma“, jsem při čtení hodně sledovala i rodinné vztahy, z nichž některé mě vážně šokovaly. U určitých scén mezi rodiči a dětmi jsem měla doslova husí kůži, a to ne v dobrém slova smyslu. Až budete číst, sami uvidíte… Na druhou stranu třeba vztah Frances a její mámy je nádherný.

Posledním detailem, který na tvorbě Alice Oseman obecně oceňuji, je to, že všechny své knihy umístila do jednoho společného světa a v případě univerzity dokonce na jednu konkrétní školu. V Radio Silence tak najdeme odkazy na Solitaire, na požár školy i zmínku o někom, kdo se údajně vyoutoval na chlapecké akademii (což byl dost možná Nick?). Není to náhoda – jak Solitaire, tak Radio Silence se odehrávají v průběhu děje Srdcerváčů. Aled v nich ostatně patří do party kolem Nicka a Charlieho.

Myslím, že další doporučení už nejsou potřeba. Pokud máte rádi tematicky podobné knihy nebo třeba Srdcerváči a svět Alice Oseman, je pro vás Radio Silence doslova nutností.