Magnesii Literu 2025 ovládly Letnice. Které další knihy překvapily?

„Vždycky jsem věřil na náhody. Dávají nám šanci, že všechno dobře dopadne,“ pronesl Hlaučo při přebírání ceny a dodal tak k příběhu svého literárního zjevení další vrstvu. Letnice zaujaly porotu i čtenáře magickým realismem, poetikou všednosti i nenápadným humorem. Odehrávají se v zapadlé horské vesnici Svatý Jiří na přelomu století a čtenáři v nich objevují jakousi „starosvětskost“, která kontrastuje s nástupem moderní doby.

„Letnice nejsou autofikce, nejsou ani angažovaná próza. Vypráví velký příběh, který je zároveň přístupný, čtivý a nepodbízivě vtipný,“ říká porotce Štěpán Kučera. Román už během roku zazářil v anketách i nominacích, například v Deníku N nebo v nově vzniklých Cenách literární kritiky. Letnice zkrátka ukázaly, že kvalitní literatura si čtenáře dokáže najít i bez mediálního humbuku.

Křehkost i humor každodennosti  

Vedle Hlaučova románu uspěl také další nečekaný debut. Jan Antonín Pitínský, známý především jako režisér a dramatik, získal Literu za prózu za svou sbírku Domácí potřeby. Mikropovídky ze života obyčejných lidí, často situované do lázeňských Luhačovic, vyprávějí o uklízečce, která při práci najde diamant, nebo dělníkovi trápícím se kvůli prohře v tenisu. Příběhy nesou jemnost, hravost i melancholii – a zároveň v sobě mají až básnickou přesnost.

Pitínský na textech pracoval roky. Každý den si dal za úkol psát alespoň hodinu před divadelními zkouškami, což vyústilo ve tři tisíce textů, z nichž do knihy vybral dvacet nejlepších.

Silné hlasy napříč žánry

Letošní Magnesia Litera přinesla i další pozoruhodné tituly. Tomáš Tomášek získal Literu za poezii posmrtně. Oceněn byl za sbírku Ahava, kterou jeho redaktor popsal jako osobní vyznání víry a nejčistší projev básnického jazyka. V kategorii knih pro děti a mládež zabodovala Bára Dočkalová s dobrodružným příběhem Kost, v němž zdůrazňuje sílu přátelství a morálních hodnot.

Za naučnou literaturu byla oceněna Alena Hadravová díky publikaci Řecké mýty v literární a výtvarné tradici, zatímco publicistickou kategorii ovládla dvojice Šárka Homfray a Lucie Václavková s knihou Pay Gap: Kratší konec provazu, znepokojivým vhledem do reality genderových nerovností na českém pracovním trhu.

Humoristickou knihu roku napsal Albrecht Smuten (vlastním jménem Vratislav Šmelhaus), který za svou komiksovou knihu Kapitán Chemo získal Literu in memoriam. Pomocí černého humoru se v ní vyrovnává s bojem se zákeřnou nemocí.

Od mytologie po futuristické světy

Ani milovníci žánrové literatury nepřišli zkrátka. V kategorii fantastiky zvítězil Jakub Hussar s románem X-Tal, zasazeným do propracovaného univerza Coraabu. Detektivku roku napsala Ilona Dobrovolná: její Panoptikum pana Perkinse splétá dvě časové roviny v poutavém, stylovém příběhu.

Cenu za překladovou knihu si odnesla švédská generační sága Usedlost od Marie Turtschaninoff, kterou do češtiny převedla Marie Voslářová. Nakladatelský počin roku představuje dvousvazkové dílo System Langhans I a II, unikátní vizuální paměť portrétní fotografie.

V nominacích napříč kategoriemi se objevilo nebývalé množství prvotin, což podle organizátora Pavla Mandyse svědčí o chuti čtenářů poznávat nové hlasy a autory.

Kniha jako kulturní vzkaz

Na závěr byla udělena také Cena Magnesia za přínos knižní kultuře – letos ji obdrželi Dana Kalinová, Jan Kanzelsberger a Ivo Železný za dlouholeté vedení knižního veletrhu Svět knihy Praha. Čtenářskou cenu pak získal lékař Tomáš Šebek za osobní výpověď Objektivní nález – Moje nejtěžší mise, v níž se vrací k dětství i profesním výzvám.

Přes veškerou různorodost titulů se na letošní Literu jednoznačně vznášel duch jednoho velkého příběhu. Takového, který hladce překračuje hranice reality a mytologie, minulosti a současnosti. Takového, jaký letos přinesly právě Letnice.