Čarodějčin průvodce magickým pohostinstvím – příběh, který pohladí po duši | RECENZE

Ještě než jsem vůbec otočila první stránku, musím se přiznat ke své slabosti: dechberoucí obálka s ořízkou. Je to moje tajné guilty pleasure, které na mě perfektně funguje, a vůbec se za to nestydím. Jsem ten typ člověka, který knížku nejdřív dlouze otáčí v rukách, přejíždí prstem po ořízce a teprve pak se tváří, že jde „přece hlavně o obsah“. Takže když mi tahle kniha udělala radost už na pohled, měla jsem půlku spokojenosti vyřešenou ještě před první
kapitolou.

Obálka s ořízkou mě dostala ještě dřív než příběh

A pak už nastoupila Saira, hrdinka, která mě bavila hlavně tím, jak dokáže být schopná a zároveň úplně ztracená. Líbí se mi postavy, které nejsou jen silné, ale i unavené, uražené, tvrdohlavé a občas směšné – prostě lidské, takže jim snadno začnete fandit. Saira byla zvyklá, že ji definovala magie, a najednou musí zjistit, kým vlastně je bez ní. Není to vždycky hezké. Právě v tom ale spočívá síla příběhu: ze ztráty se nestane konec, ale začátek něčeho nového.

Hostinec jako kulisa mi sedl dokonale. Miluju příběhy, které mají své zázemí – místo, kam se s hrdiny vracíte a kde postupně vznikají vztahy a drobné rituály. V této knize na mě působilo jako útulná místnost po dlouhém dni: nic není přehnaně dramatické, ale pořád máte pocit, že se něco děje. A ten humor? Nenápadný, lehce škodolibý, občas roztomile absurdní, zkrátka přesně ten typ, kdy se přistihnu, že se usmívám, aniž bych věděla jak.

Romantická linka podle mě funguje hlavně proto, že netlačí na pilu. Je to spíš pomalé „tak proč mi na tobě sakra záleží?“ než osudovost. A přesně tohle u podobných knížek vyhledávám. Chci, aby byly milé, ale ne přeslazené; uklidňující, ale ne prázdné. Jasně, není to kniha, která by mě rozcupovala svými zvraty nebo mě nutila dělat si poznámky k magickému systému. Když máte chuť na příběh, u kterého můžu vypnout, je tohle přesně ono. Jen čtu a užívám si atmosféru – ideálně s něčím dobrým po ruce.

Výsledný dojem?

Krásný kousek do knihovny a zároveň příběh, který dělá přesně to, co slibuje: pohladí, pobaví a nenápadně připomene, že i když přijdete o svou „magii“, pořád můžete najít místo, kde se znovu nadechnete. Nemusíte čelit problémům světa sami, ale když máte kolem sebe milující lidi, zvládnete všechno. Právě tohle jednoduché, ale pravdivé moudro si občas potřebuje připomenout každý z nás.

Úryvek z knihy

Pro vzkříšení pratety nebylo zrovna ideální počasí, nicméně kouzelné schopnosti Sairy Swanové, ač působivé neměly na nesnesitelně blankytnou oblohu sebemenší vliv. Do severozápadní Anglie podzim dorazil teprve nyní a přinesl s sebou nezvykle veselé nebe, lístky pečeného zlata a spálené oranže a nanejvýš znepokojivě taky mrtvolu vzadu na zahradě.

„Nejdřív by sis měla dát šálek čaje“, poznamenala Clemmie, „Vypadáš hrozně“. Nemůžeš oživovat lidi, když jsi celá flekatá a usoplená.“

Saira se rozhodla, že bude urážku ignorovat stejně jako její pochybnou logiku.